Třída Rosopsida
V tomto článku si blíže představíme další 4 řády třídy Rosopsida.
- řád břízotvaré
- řád ořešákotvaré
- řád hvozdíkotvaré
- řád pivoňkotvaré
Řád břízotvaré
Do tohoto řádu patří pouze jediná čeleď břízovité.
Čeleď břízovité
Jedná se o opadavé jednodomé stromy nebo keře. Samčí i samičí květy tvoří jehnědy. Zástupci této čeledi jsou rozšířeni hlavně mimo tropické oblasti na severní polokouli.
bříza bělokorá
Bříza bělokorá je strom dosahující výšky 25 metrů. Má přímý kmen a nepravidelnou korunu. Mladá borka je hladká, žlutavě nebo načervenale hnědá. Později je borka šedavě bílá až bílá, loupavá a ve stáří v dolní části kmene je nepravidelně rozpukaná.
Samčí a samičí květy tvoří jehnědy a mají žlutozelenou barvu. Plodem je křídlatá nažka. Roste v lesních společenstvech, na pasekách, haldách a výsypkách i na ladech ležících plochách. Bříza dobře snáší znečištěné ovzduší. Z toho důvodu se pěstuje jako rekultivační druh po devastovaných lesích.
olše lepkavá
Olše je keř nebo strom, který je často vícekmenný a dosahuje výšky 20 – 35 metrů. Koruna je řídká, podlouhle vejcovitá až jehlancovitá. Květy mají žlutozelenou barvu. Samčí květy tvoří jehnědy, samičí květy tvoří šištice. Mladé listy jsou lepkavé a lesklé.
Roste v lužních lesích, bažinách, prameništích, na březích tekoucích i stojatých vod. Na našem území se vyskytuje roztroušeně až hojně.
líska obecná
Líska obecná je keř dosahující výšky 2 – 6 metrů. Mladé větve jsou žláznatě chlupaté, později jsou lysé. Borka je hnědošedá, hladká a se zelenými lenticelami. Květy mají žlutou a hnědou barvu. Samčí květy tvoří jehnědy, samičí květy tvoří vidlan. Plodem jsou oříšky, které jsou ukryty v obalu z listenů.
Roste na lesních okrajích, ve světlých lesích nebo v křovinách. Na některých místech ČR tvoří často čistě lískové remízky. Na našem území se vyskytuje roztroušeně.
habr obecný
Jedná se o 6 – 20 metrů vysoký strom. Borka kmene je šedobílá a hladká. Samčí i samičí květy tvoří jehnědy a mají zelenou barvu. Habr je naše původní dřevina tvořící dubohabrové lesy. Na našem území se dnes vyskytuje spíše roztroušeně.
Řád ořešákotvaré
Zástupci tohoto řádu jsou většinou větrosprašné jednodomé stromy s opadavými listy. Do tohoto řádu patří jediná čeleď ořešákovi.
Čeleď ořešákovité
Zástupci této čeledi mají samčí květy v jehnědách a samičí květy se spodní semeníkem v chudých, většinou vzpřímených květenstvích. Plody jsou vysychavé peckovice.
ořešák královský
Ořešák královský je strom dosahující výšky 20 – 25 metrů. Mladé větvičky jsou lysé (nebo téměř lysé), olivově zelené až šedohnědé. Borka kmene je světle až tmavě šedá a u starých stromů je hluboce rozpraskaná. Jedná se o původní lesní dřevinu rozšířenou od Balkánu po střední Asii. Dnes je běžně pěstován pro svá olejnatá semena a ceněné dřevo.
Řád hvozdíkotvaré
Většinou se jedná o byliny s úzkými listy. Květy jsou nejčastěji oboupohlavné a pravidelné a rostou ve vrcholičnatých květenstvích. Do tohoto řádu patří několik čeledí, z nichž si uvedeme jen 3:
- čeleď opunciovité
- čeleď hvozdíkovité
- čeleď merlíkovité
Čeleď opunciovité
Do této čeledi patří rostliny klasifikované jako kaktusy. Konkrétně se jedná o stonkové sukulenty. Listy jsou většinou přeměněny v trny. Květy jsou obvykle oboupohlavné, s kalichem a barevnou korunou. V květech se nachází mnoho tyčinek a jeden pestík. Ten je srostlý z velkého počtu plodolistů se spodním semeníkem. Plodem jsou bobule.
Původní jsou jen v Americe na suchých stanovištích. Mnoho rodů této čeledi se pěstuje ve sklenících a bytech.
opuncie smokvoňová
Bobule této opuncie jsou jedlé. Hojně se pěstuje v živých plotech ve Středozemí, kde je zdomácnělá.
Čeleď hvozdíkovité
Do této čeledi patří byliny se vstřícnými úzkými listy. Květy jsou obvykle oboupohlavné (jednopohlavné jsou jen zřídka) a rostou ve vrcholičnatých květenstvích. Květní obaly jsou rozlišeny na kalich a korunu. Tyčinky jsou obvykle ve dvou kruzích a jediný pestík má svrchní semeník. Plodem bývají tobolky.
rožec rolní
Jedná se o vytrvalou bylinu. Lodyhy jsou na bázi poléhavé a postupně vystoupavé nebo přímé. Květy mají bílou barvu a rostou ve vidlanech. Roste na suchých mezích, stráních, pastvinách, travnatých polních úvozech, na okrajích polí a cest, v příkopech a podobně. Na našem území je vcelku hojně rozšířen.
silenka nicí
Jedná se o vytrvalou bylinu dosahující výšky 25 – 40 cm. Květy mají bílou barvu a vytváří latu vidlanů. Roste v křovinách, ve světlých listnatých lesích nebo na sušších loukách a pastvinách. Je vcelku hojně rozšířena po celém území ČR (do nadmořské výšky 900 m.n.m).
smolnička obecná
Jedná seo bylinu dosahující výšky 30 – 75 cm. Lodyhy jsou přímé a málo olistěné. Květy mají červenou nebo červenofialovou barvu a rostou v lichopřeslenech. Roste na suchých travnatých svazích, řidčeji v křovinách, ve světlých listnatých lesích a na sušších loukách. Na našem území je vcelku hojně rozšířena.
Čeleď merlíkovité
Jedná se o větrosprašné byliny s jednoobalnými až bezobalnými drobnými květy ve vrcholičnatých klubíčkách. Plodem jsou nažky ve vytrvalém kalichu.
merlík bílý
Merlík bílý je bylina se vzpřímenými lodyhami dosahujícími výšky 10 – 70 cm. Květy jsou zelené a vytváří latu lichoklasů nebo lichoklas. Jedná se o hojně rozšířený plevel.
řepa obecná
jedná se o dvouletou bylinu. Kořen a bazální část stonku jsou výrazně ztlustlé a vytvářejí bulvu. Pěstuje se v několika variantách jako řepa krmná, řepa červená (jako zelenina) nebo řepa cukrovka (pro vysoký obsah cukru k výrobě řepného cukru).
špenát setý
Jedná se o jednoletou nebo ozimou dvoudomou bylinu. Květy jsou zelené a tvoří lichoklas. V ČR se hojně pěstuje po celém území jako listová zelenina v polních i zahradních kulturách.
Řád pivoňkotvaré
Do tohoto řádu patří keře nebo vytrvalé byliny s hluboce členěnými listy. Mají velké květy s kalichem a korunou, mnoha tyčinkami a několika pestíky, které dozrávají v měchýřky. Patří sem jediná čeleď pivoňkovité.
Čeleď pivoňkovité
Do této čeledi patří jediný rod pivoňka.
pivoňka lékařská
Jedná se o vytrvalou bylinu dosahující výšky 40 – 80 cm. Lodyha je víceméně nevětvená a lysá. Květy jsou jednotlivé a mají bílou, růžovou nebo červenofialovou barvu. Původem je z jižní Evropy. U nás se často pěstuje pro okrasu, zejména její plnokvětá varianta.

Napsat komentář