UČÍME SE BIOLOGII

Nahosemenné rostliny – obecná charakteristika

Nahosemenné rostliny představují další vývojový stupeň cévnatých rostlin. Společným znakem je již dokonalá převaha sporofytu nad gametofytem. Společná je pro ně i přeměna megasporangií v dokonalejší vajíčka. Toto vajíčko má obvykle jen jedinou funkční megasporu, která vajíčko neopouští, ale vyrůstá v něm v samičí gametofyt. Gametofyt se tak stává součástí sporofyt.

Vajíčka nahosemenných rostlin vyrůstají na bázi nebo okrajích plochých nebo redukovaných semenných šupin (megasporofylů) a nejsou tudíž dokonalé chráněna. Dozrávají v semena s diploidním zárodkem a haploidním živným pletivem – endospermem.

Hlavního rozvoje dosáhly nahosemenné rostliny v období druhohor. Mezi nahosemenné rostliny patří 5 oddělení rostlin, z nichž si blíže popíšeme 4 nejdůležitější:

• oddělení kapraďosemenné
• oddělení cykasy
• oddělení jinany
• oddělení jehličnany

Oddělení kapraďosemenné

Jedná se o fosilní rostliny, které měly vzhled stromovitých kapradin. Tyto rostliny měly primitivní vajíčka, která dozrávala v semena. Poprvé se objevily ve svrchním devonu a největšího rozvoje pak dosáhly v karbonu. Poslední druhy přežily do období křídy.

Toto oddělení obsahovalo dvě třídy:

• třída Lyginodendropsida
• třída Proangiospermopsida

Některé rostliny z třídy Proangiospermopsida seskupovaly semena do samostatných útvarů, které připomínaly plody. Tyto útvary zároveň částečně uzavíraly a chránily semena.

U kapraďosemenných rostlin byla častá síťnatá žilnatina listů. Tyto kapraďosemenné rostliny pravděpodobně představují počátek vývojové větve krytosemenných rostlin.

Oddělení cykasy

Cykasy představují megafylní vývojovou větev nahosemenných rostlin. Jedná se o dřeviny, které mají většinou stromový vzrůst (výjimečně keřový). Cykasy mají vějířovité listy, které jsou zpeřené a nahloučené na vrcholu kmene. Kmen je pokrytý zbytky listových řapíků.

Oddělení cykasy obsahuje dvě třídy:

• třída Bennettitopsida
• třída Cycadopsida

Třída Bennettitopsida

Jednoduše se jim také říká benefity. Jedná se o fosilní skupinu cykasů. Známé jsou hlavně na základě zkřemenělých kmenů z období starších druhohor (konkrétně od období triasu až po spodní křídu).

Dříve byly považovány za předchůdce krytosemenných rostlin díky složité stavbě fruktifikačních orgánů, které připomínaly květy. Ve skutečnosti ale jde o vývojově velmi specializovanou skupinu.

Třída Cycadopsida

Cycadopsida dosáhly největšího rozvoje v období druhohor a ve zbytcích se dochovaly dodnes. Tato třída obsahuje pouze jediný řád Cycadales, do kterého řadíme dvě čeledi. Tyto čeledi obsahují zhruba 303 popsaných druhů.

Jedná se o dvoudomé rostliny. Megasporofyly jsou uspořádané do terminálního souboru a na okrajích nesou vajíčka, která dozrávají v semena. Zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu.

Na první pohled se podobají podsaditým palmám. S palmami nemají však nic společného. Vytvářejí šištice, které jsou největší v rostlinné říši. Rozšířené jsou hlavně v tropickém až subtropickém pásu od Madagaskaru až po jižní Japonsko. V současnosti se jedná o chráněné nahosemenné rostliny.

cykas japonský

Trofofyly tohoto druhu jsou kožovité, zpeřené, lístky jsou čárkovité a naspod podvinutá. Megasporofyly jsou plstnaté a v horní části zpeřené. Na megasporofylech najdeme 4 – 8 vajíček.

cykas indický

Megasporofyly tohoto druhu jsou plstnaté, nahoře kopinatě rozšířené a zubaté. Najdeme na nich 4 – 8 primitivních vajíček.

Oba tyto druhy se hojně pěstují ve sklenících.

Oddělení jinany

Oddělení jinany obsahují jedinou třídu Ginkgopsida s jediným řádem Ginkgoales a jedinou čeledí jinanovité. Jsou zastoupeny jediným recentním druhem jinanem dvoulaločným.

jinan dvoulaločný

Jinan dvoulaločný je dvoudomý strom, který dosahuje výšky 30 – 40 metrů. Má opadavé vějířovité listy s klínovitou bází a na vrcholu jsou dvoulaločné. Borka kmene je šedá a na starých stromech je hluboce brázditá. Mikrosporofyly vyrůstají z brachyblastů a jsou seskupeny v jehnědovitých souborech. Dlouze stopkovité megasporofyly jsou redukované a nesou dvě vajíčka, z nichž se jedno obvykle vyvíjí ve velké kulovité semeno. Toto semeno připomíná peckovici.

Jinan je známý ze sedimentů z období druhohor. V období třetihor byl rozšířený po celé severní polokouli (v Evropě do období pliocénu). Dnes je jinan dvoulaločný autochtonně (původně) rozšířen jen na několika místech v jihovýchodní Číně. V Evropě se pak začal pěstovat v 18. století (i na území ČR).