UČÍME SE BIOLOGII

Obecná charakteristika kapraďorostů

Kapraďorosty představují vývojový stupeň cévnatých rostlin, pro který je charakteristická heteromorfická rodozměna (sporofyt a gametofyt se od sebe výrazně liší velikostí i formou). Sporofyt převažuje nad gametofytem.

Sporofyt u těchto rostlin představuje samotná vlastní rostlina, která je rozlišena na kořen (adventivní kořeny), stonek a listy. Sporofyt nese výtrusnice, které produkují výtrusy. Gametofyt kapraďorostů má naopak charakter vláknité, lupenité nebo hlízovité stélky. Spermatozoidy kapraďorostů jsou bičíkaté a oplození probíhá ve vodním nebo vlhkém prostředí.

Mezi kapraďorosty řadíme 4 oddělení recentních (v současné době se vyskytujících) rostlin:

• oddělení plavuňovité
• oddělení přesličkovité
• oddělení kapradinovité
• oddělení prvosemenné

Oddělení plavuňovité

Plavuňovité jsou rostliny s výraznou rodozměnou. Vyvinuly se z psilofytních rostlin, konkrétně z oddělení Zosterophyllophyta. Recentní zástupce plavuňovitých můžeme rozdělit do 3 tříd:

• třída plavuně
• třída vranečky
• třída šídlatky

Velké množství dnes již vymřelých druhů dosahovalo stromovitého vzrůstu. Největšího rozvoje dosáhly plavuňovité rostliny ve starších prvohorách, převážně v období karbonu (cca před 359 – 299 milionem let). Nejstarší zástupce známe již z období devonu.

Třída plavuně

Jedná se o vytrvalé byliny (recentní druhy) drobného vzrůstu. Dosahují několika cm, pouze ojediněle přesahují výšku 0,5 m. Většinou se jedná o suchozemské rostliny.

Nejstarší plavuně jsou doloženy z období spodního devonu (cca před 410 – 383 miliony let). Největší rozmach pak měly v období karbonu a v permu. V mesozoiku (druhohorách) pak došlo k jejich potlačení nahosemennými rostlinami.

Sporofyt plavuní je zelený a výrazně převládá. Stonek je nečlánkovaný a vidličnatě větvený. U recentních zástupců je pouze bylinný, fosilní zástupci měli i dřevnaté stonky, které sekundárně tloustly. Listy jsou drobné (tzv. mikrofyly), které pravděpodobně vznikly z jednotlivých terorů (koncových dílů stonkového orgánu). Listy podle funkce můžeme rozlišit na:

• sporofyly – nesou nebo podpírají výtrusnice, často jsou uspořádané do šištice
• trofofyly – asimilují

Výtrusnice jsou eurosporangiátní (vznikají z více buněk). Najdeme je v paždí nebo na bázi vrchní strany listů (konkrétně sporofylů). Listy vytrvávají na rostlině po celou délku života (u recentních i fosilních druhů). Sporangia jsou izosporická a výtrusy se vyskytují v tetrách.

Třída plavuně obsahuje jediný řád plavuňotvaré, do kterého řadíme dvě čeledi: plavuňovité a vrancovité.

Všechny plavuňovité patří mezi chráněné rostliny!

Zástupci

plavuň vidlačka

Jedná se o náš nejhojnější druh plavuně. Lodyhy jsou až 1 metr dlouhé a jsou plazivé. Postranní větve jsou pak vystoupavé. Listy jsou zakončené bílým chlupem. Najdeme ji ve smrkových a borových lesích a bučinách. Vlivem odvodňování v posledních letech však mizí.

plavuň pučivá

Jedná se o vzácnější druh plavuně. Lodyhy jsou až 1 metr dlouhé a jsou plazivé. Postranní větve jsou vystoupavé. Listy jsou tuhé a zakončené pichlavým hrotem. Najdeme ji hlavně v jehličnatých lesích (v listnatých jen velmi výjimečně).

vranec jedlový

Patří do čeledi vrancovité. Má výtrusnicovité listy, které netvoří zřetelně oddělenou šištici. Vyskytuje se roztroušeně hlavně ve vlhkých horských lesích.

Třída vranečky

Do této třídy patří jak recentní, tak i vyhynulé druhy bylin. Vranečky mají vidličnatě větvený stonek. V úžlabí výtrusnicových listů najdeme heterosporické výtrusnice (samčí mikrosporangia a samičí megasporangia). Samičí protálium (= prošel, pohlavní generace kapraďorostů) obvykle zůstává uzavřené v megasporu, kde se vyvíjí i zárodek. Na našem území rostou velmi vzácně dva druhy vranečků.

Třída šídlatky

Jedná se o heterosporické vytrvalé byliny. Mají kratičký stonek a představují redukovaný koncový člen linie stromovitých plavuní. Po stromovitých předcích si zachovaly druhotné tloustnutí stonku (ale je ve zbytcích). Mají velmi redukovaný gametofyt a prokly neopouštějí blánu výtrusu. Spermatozoidy jsou vícebrvé.

Zástupci

Rod šídlatka obsahuje několik desítek druhů. U nás se velmi vzácně objevují dva druhy, které najdeme na dně dvou jezer na Šumavě.

šídlatka jezerní

Najdeme ji na písčitém dně v horském oligotrofním (chudém na živiny) jezeře v hloubce cca 3 – 8 mistrů. Jediná lokalita v ČR – Černé jezero.

šídlatka ostnovýtrusná

Najdeme ji na písčitém dně nebo na dně se slabou vrstvou bahna v oligotrofním horském jezeře v hloubce do 2 metrů. Jediná lokalita v ČR – Plešné jezero.