UČÍME SE BIOLOGII

Vývojová větev parožnatky patří do vývojové linie Streptophytae. Tu řadíme do podříše zelené rostliny.

Do této vývojové větve řadíme oddělené parožnatky, které můžeme rozdělit do 3 tříd:

• Třída Klebsormidiophyceae
• Třída Spájivky
• Třída Parožnatky

Jedná se o jednobuněčné a vláknité řasy, které mají přeslenitě uspořádané stélky. Mitóza je otevřená, vřeténko v telofázi přetrvává a při oddělování dceřinných protoplast dochází k prostému zaškrcení.

Bičíkatá stádia jsou bezblanná s unilaterální symetrií a bičíky směřují bočně. Povrch buněk i bičíků je pokrytý organickými šupinami.

Zástupci této skupiny žijí hlavně ve sladkých vodách, v půdě nebo obývají aerofytické biotopy. Ultrastrukturální a molekulárně biologické analýzy ukazují vývojovou souvislost s vyššími rostlinami.

Třída Klebsormidiophyceae

Jedná se o jednobuněčné řasy s kokální nebo vláknitou stélkou. Bičíkaté buňky (tzv. zoidy) mají dva bičíky. Zoidy i bičíky jsou pokryté organickými šupinami. Tato třída zahrnuje pouze jeden rod.

Rod Klebsormidium

Jediný rod patřící do této třídy. Obsahuje 39 druhů, které jsou poměrně hojné. Zástupce tohoto rodu najdeme po celém světě v různých vodních prostředích (řeky, potoky, rašeliniště). Vyskytují se také na skalách, kamenech, kůře stromů, stěnách domů nebo v půdě. Patří sem např. Klebsormidium flaccidum nebo Klebsormidium nitens.

Třída Spájivky

Též spájivé řasy. Jedná se jednobuněčné nebo vláknité řasy s nevětvenou stélkou. Jedná se o sladkovodní zelené řasy. Buňka spájivek má silnou buněčnou stěnu, jedno jádro a jeden nebo dva velké chloroplasty. Fotosyntetický aparát zahrnuje chlorofyl a, b a betakaroten. Netvoří bičíkaté buňky.

Typický je pro ně pohlavní způsob rozmnožování (tzv. konjugace neboli spájení). Při konjugaci dochází ke splynutí celých protoplastů, které se chovají jako isogamety. Po splynutí následuje karyogamie (splynutí buněčných jader) a vzniká zygota se silnou buněčnou stěnou, která vyklíčí po skončení klidového období. Jednobuněčné druhy konjugují ve vytvořeném slizu. U vláknitých spájivek dochází ke konjugaci sousedních buněk jednoho vlákna, nebo buněk různých vláken.

Vláknité spájivky

Spirogyra

Žije ve stojatých vodách, v tůních nebo strouhách. Často vytváří výraznou biomasu.

Mougeotia

V jejích buňkách je jeden deskovitý chloroplast s pyrenoidy. Vyznačuje se schopností otáčení chloroplastu v závislosti na dopadajícím světle. Obývá stojaté vody, tůně a strouhy.

Zygnema

V buňkách se nachází jeden nebo dva hvězdicovité chloroplasty s centrálním pyrenoidem. Najdeme ji ve stojatých vodách, tůních a strouhách.

Kokální spájivky

Někdy jsou označovány také jako krásivky. U buněk krásivek popisujeme tzv. semicelu (půlbuňka, polovina buňky krásivek, která obsahuje nejčastěji jeden chloroplast), isthmus (plazmatický můstek, zúžení buňky, kterým jsou k sobě připojeny obě půlbuňky – semicely) a sinus (zářez mezi oběma půlbuňkami v místě centrálního zaškrcení buňky).

Většina zástupců krásivek se vyskytuje v oligotrofních vodách (vody s nízkým obsahem živin), které jsou slabě kyselé (např. rašeliniště, litorály jezer a pískoven). Někteří zástupci se vyskytují také v planktonu eutrofních vod (vod s vysokým obsahem živin).

Micrasterias

Má výrazné apikální a laterální laloky, které se ještě mohou dělit na laloky druhého až čtvrtého řádu. Mají výrazný sinus.

Closterium

Buňky jsou vřetenovité a zpravidla zahnuté.

Euastrum

Má výrazné apikální a laterální laloky a výrazný sinus.

Cosmarium

Jeho půlbuňky jsou kruhovité, polokruhovité, ledvinité, apod. Mají různě vyvinutý sinus. Čatá je ornamentovaná buněčná stěna.

Třída Parožnatky

Jedná se o makroskopické rostliny se vzpřímenou stélkou. K substrátu jsou připojeny pomocí rizoidů. Osa nesoucí přesleny bočních větévek je členěná na pravidelné úseky (tzv. nody), které jsou oddělené internody.

Každý úsek obsahuje jednu entrální buňku. Z buněk internodia vyrůstají oční přesleny větévek, které mají omezený růst. Růst stélky zajišťuje vrcholová buňka, která odčleňuje v přesném sledu nodiální a internodiální buňky. Buňky jsou jednojaderné a obsahují terčkovité chloroplasty, které jsou unášeny proudící cytoplazmou. Středová oblast buňky je zaplněná velkou vakuolou.

Rozmnožování parožnatek se uskutečňuje odnožováním nebo fragmentací stélek. Parožnatky žijí hlavně ve sladkých vodách. Často jsou inkrustovány uhličitanem vápenatým a podílí se na tvorbě travertinu. Fosilní zygospory parožnatek se vyskytují už v silurských vápencích.

Zástupci

Chara vulgaris

Tvoří husté porosty. Vyskytuje se nejčastěji v rybnících, zaplavených pískovnách a jiných nádržích vzniklých v souvislosti s těžbou. Najdeme ji také v mrtvých ramenech a aluviálních tůních (naplavených).

Rod Nitella

Jinak také lesklenka. Jedná se o rod obsahující velké množství druhů. Nachází se hlavně v čistých a stojatých vodách