Vývojová linie zelené řasy I.

Systémově spadají zelené řasy do podříše zelené rostliny. Do této vývojové linie patří oddělení zelené, které můžeme rozdělit ještě na třídy:

  • třída prasinophyceae
  • třída zelenivky
  • třída trebouxiophyceae
  • třída kadeřnatkovité
  • třída žabovlasovité
  • třída trubicovkovité
  • třída trentepohliophyceae

Jedná se o volně žijící bičíkovce nebo řasy s kapsální, kokální, vláknitou, heterotrichální nebo pseudoparenchymtickou stélkou.

Třída Prasinophyceae

Jedná se o volně žijící bičíkovce nebo řasy s kapsální stélkou. Buňky a bičíky těchto řas jsou pokryty jednou nebo několika vrstvami organických šupin. Ty jsou produkovány tzv. diktyozomy (rozptýlená forma Golgiho aparátu) a jsou viditelné pouze pod elektronovým mikroskopem.

Bičíky vyrůstají z mělké prohlubně na předním konci buňky a jejich počet kolísá od 1 do 8. U jednotlivých druhů se liší druh mitózy (nachází se zde téměř všechny typy, které u zelených řas známe). Zástupci této třídy rostou převážně ve sladkých vodách. V mořích můžeme najít zástupce z rodu Nephroselmis.

Třída Zelenivky

Zelenivky, jinak také chlorophyceace, jsou buď volně žijící jednotlivý nebo koloniální bičíkovci nebo řasy s kapsální, kokální, trichální nebo heterotrichální stélkou. Bičíky vyrůstají v počtu 2 – 4. Jsou vždy stejně dlouhé a jejich povrch je pokrytý velice jemným vlášením.

Mitóza u zelenivek je vždy uzavřená s polárními okénky. Mitotické vřeténko v telofázi mizí. Na počátku cytokineze se vytvoří tzv. fykoplast. Fykoplast je mikrotobulární struktura, která obvykle nesouvisí s původním mitotickým vřeténkem. Při nepohlavním rozmnožování vznikají pohyblivé zoospory nebo nepohyblivé autospory.

Zástupci

Chlamydomonáda

Chlamydomonáda, neboli pláštěnka. Pohyb je umožněný pomocí dvou bičíků. Chloroplast obsahuje pyrenoid a červené stigma. Najdeme ji v mělkých vodních nádržích nebo na koupalištích a způsobuje zelené zbarvení vody.

Váleč

Váleč, neboli volvox. Jedá se o cenobiálního zeleného bičíkovce. Rozmnožuje se pomocí tvorby dceřinných kolonií nebo oogamicky.

Rod Dunaliella

Druhy tohoto rodu mají nahé buňky se dvěma bičíky. Dělí se podélně v pohyblivém stavu. V nepříznivých podmínkách vytváří spory.

Dunaliella salina

Obývá hypersalinní jezera v pouštních oblastech.

Dunaliella acidophila

Obývá extrémně kyselé vody vulkanických oblastech.

Rod Kirchneriella

Tento rod obsahuje několik druhů různě zahnutých půlměsičitých buněk, které jsou často uložené ve společném slizu.

Kircheriella obesa

Jedná se o druh žijící v rybničním planktonu.

Rod Crucigenia

Tvoří charakteristická cenobia s křížovým uspořádáním buněk.

Crucigenia tetrapedia

Tento druh žije v planktonu rybníků a tůní.

Rod Pediastrum

Druhy tohoto rodu jsou velmi častými planktonními řasami.

Pediastrum duplex

Jedná se o planktonní řasu, která vytváří kolonie s 8, 16 nebo 32 buňkami.

Rod Draparnaldia

Řasy tohoto rodu mají stélku rozlišenou v hlavní osní vlákno a krátká boční vlákna, která jsou bohatě větvená.

Draparnaldia glomerata

Tento druh roste v mělkých tůních a kalužích s čistou vodou.

Rod Chaetophora

Vytváří 0,5 – 2 cm veliké kolonie, v jejichž pevném slizu jsou uložena rozvětvená vlákna. V tůních se běžně objevují druhy Chaetophora pisiformis, která má kulovité kolonie a Chaetophora inrassata, jejíž kolonie jsou vidličnatě rozvětvené a připomínají drobné parůžky. Oba tyto druhy rostou na ponořených rostlinách.

Třída Trebouxiophyceae

Jedná se o řasy, které mají buď kokální nebo vláknitou stélku. Rozmnožování probíhá pomocí nahých zoospor, oblaněných aplanospor nebo autospor. U většiny druhů došlo k sekundární ztrátě bičíkatých stádií.

Zástupci

Rod Oocystis

Jedná se o oválné buňky, které zůstávají ve slizu mateřské buňky. Vyskytuje se v planktonu stojatých vod.

Rod Chlorella

Jedná se o drobné kokální řasy. Většinou se jedná o půdní druhy, ale některé jsou i sladkovodní nebo mořské. Obsahují vysoké množství bílkovin. Z toho důvodu se pěstují komerčně a vyrábí se z nich potravinové doplňky.

Rod Botryococcus

Jedná se o koloniální kokální řasy, jejichž jednotlivé buňky jsou spojené společnou matrix. Vyskytují se v planktonu stojatých vod. Hojně rozšířené jsou v severních oblastech, kde je můžeme najít v čistých tůních a jezerech, kde často vytváří vodní květy.

Rod Prasiola

Vytváří rozměrné jednovrstevné povlaky, které mají podobu drobných lístečků. Buňky jsou uskupeny do pravoúhlých balíčků po 4, 8 nebo 16. Vyskytují se na vlhké půdě, případně na bázi stromů.

Napsat komentář