UČÍME SE BIOLOGII

U semenných rostlin se základ sporofytu (zárodek = embryo) vyvíjí na mateřském sporofytu. Tento vývoj probíhá v juvenilním období a označujeme ho jako embryonální období.

Po embryonálním období následuje období vegetativní, které je charakterizováno samotnou existencí sporofytu, jeho růstem a tvorbou vegetativních orgánů.

V další fázi, označované jako generativní fáze, dochází ke vzniku specifických orgánů (sporofylů), gametofytů a základům nových sporofytů. Se vznikem embryí je spojena tvorba reprodukčních částic – semen (u krytosemenných jsou součástí plodů). Nástup generativní fáze je považován za dosažení dospělosti rostliny.

V pozdějším období ontogeneze vstupuje rostlina období stárnutí, které je charakteristické převahou katabolických dějů. Ontogeneze končí nevratným zastavením všech metabolických pochodů = smrt rostliny.

Doba trvání ontogeneze

Doba trvání ontogeneze je různá a v základní podobě je druhově specifická.

Nahosemenné rostliny

Jedná se o vytrvalé dřeviny s mnohaletou juvenilní fází. Semena tvoří opakovaně po celá desetiletí až staletí.

Krytosemenné rostliny

Jsou buď monokarpické, nebo polykarpické. Monokarpické rostliny jsou schopné vyklíčit, vykvést a vytvořit plody/semena jen jednou ve svém životě a poté umírají. Polykarpické rostliny plodí za život vícekrát.

Monokarpické rostliny mají různě dlouhou vegetativní fázi. U jednoletých bylin proběhne období od vyklíčení semen až do konce života rostliny v průběhu jedné sezony. Rostliny ozimé a dvouleté klíčí na podzim nebo na jaře předchozího roku. U víceletých rostlin trvá vegetativní období několik sezon.

Opylení a oplození

Opylení je proces, při kterém dojde k přenosu pylových zrn na bliznu pestíku. Opylení je základní podmínkou rozmnožování kvetoucích rostlin. K opylení dochází několika možnými způsoby.

Opylení větrem

Někdy také větrosprašnost. Větrem jsou opylovány hlavně nahosemenné rostliny. K opylení větrem dochází např. u smrku, borovice, břízy a různých druhů trav.

Opylení vodou

Tento způsob opylení se objevuje u některých vodních krytosemenných rostlin. Rostliny opylované vodou mají většinou květy na úrovni hladiny nebo pod hladinou. Pyl těchto rostlin bývá dlouhý a slepuje se, aby se lépe slučoval a přichytával na uzpůsobené dlouhé blizně.

Opylení opylovačem

Opylovač je živočich, který umožňuje opylení. Rostliny opylovačům poskytují nektar nebo pyl a opylovač na oplátku roznáší pyl na jiné rostliny stejného druhu. Nejznámější opylovači patří mezi hmyz (včely, čmeláci, motýli, mouchy, brouci). V tropických oblastech jsou nejčastějším opylovačem ptáci, známe asi 1500 druhů opylujících ptáků, z nichž nejznámější jsou kolibříci.

Některým ohroženým druhům rostlin pomáhají v opylování lidí tím, že záměrně přenáší pyl z jedné rostliny na druhou pomocí štětečků.

V případě, že dochází k opylení vlastním pylem v jednom květu, mluvíme o tzv. samosprašnosti. Pokud rostlina opylit pylem z jiné rostliny, mluvíme o tzv. cizosprašnosti.

Po opylení pronikne do zárodečného vaku zpravidla jedna pylová láčka. Jedna spermatická buňka oplodní oosféru a vzniká zygota. Druhá spermatická buňka splyne s centrální buňkou zárodečného vaku a vzniká základ zásobního pletiva. Tot dvojí oplození je typické pro krytosemenné rostliny.

Některé druhy rostlin tvoří klíčivá semena i bez předchozího oplození = apomixie. Apomixie se vyskytuje u rostlin, které mají blokovanou meiózu a tvoří diploidní zárodečný vak (se dvěma sadami chromozomů). Zárodek tak vzniká z oosféry, u které došlo k redukci počtu chromozomů (např. kociánek, smetanka, lipnice).

Oplození a vývoj embrya je signálem k přeměně semeníku v plod. Některé rostliny jsou schopné tvořit plody i bez vzniku embryí a semen = partenokarpie. Partenokarpické plody mohou vzniknout, aniž by došlo k oplození oosféry (nebo k oplození došlo, ale zárodek záhy zanikl). Vznik plodů bez semen je u některých užitkových rostlin produktem šlechtění.