Rostliny živiny přijímají pomocí kořenů v podobě iontů solí z půdního roztoku. Příjem iontů minerálních živin je regulován, aby nedocházelo k jejich hromadění a následné toxikaci. Tuto regulaci mají na starost buněčné membrány, které jsou polopropustné. Ionty minerálních solí se pak rostlinou pohybují buď na dlouhé vzdálenosti (pomocí xylému), nebo na krátké vzdálenosti mezi buňkami a uvnitř buněk.
Metabolismus a význam minerálních živin
Dusík (N)
Vzdušný dusík (N2) je některým rostlinám přístupný díky symbióze s kořenovými bakteriemi. Nedostatek dusíku způsobuje pokles syntézy chlorofylu a pokles rychlosti růstu (hlavně nadzemních částí rostlin). Nadbytek dusíku vede ke zvýšenému růstu nadzemních částí rostlin a vegetativnímu růstu.
Draslík (K)
Draselné ionty (K+) vstupují do buňky buď draselným kanálem, nebo antiportem. Podílejí se na osmotických procesech buňky. Významně se také podílejí na otevírání a zavírání průduchů. Při fotosyntéze ovlivňuje draslík syntézu proteinů (hlavně proteinu RUBISCO). Nedostatek draslíku se projevuje hnědnutím okrajů listů (tzv. spála) a je potlačena odolnost vůči chladu a suchu.
Fosfor (P)
Z půdy je aktivně přijímaný kořeny jako aniont H2PO4- nebo HPO4 2-. Fosfor je vázán na nukleové kyseliny, nukleotidy, případně i na cukry. Je základním prvkem pro přenos a uchování energie (ATP, ADP, AMP). Podporuje plodnost rostlin. Nedostatek fosforu způsobuje aktivaci antokyanů, což vede k červenému zbarvení listů.
Síra (S)
Síra je přijímána v podobě SO4 2- a po redukci v listech je zabudována do aminokyselin cystein a metionin. Síra tvoří vysoce energeticky bohaté vazby, které jsou směnitelné za ATP. Je součástí hořčičných silic a glykosidů (např. česnek, hořčice). Nedostatek síry je u rostlin velmi vzácný.
Vápník (Ca)
Vápenaté ionty rostlina aktivně přijímá z půdního roztoku, kde se vápník může vyskytovat buď ve sloučenině CaCO3 nebo CaSO4. Jedná se o významného ,,posla” při přenosu signálů v rostlinách. Nedostatek vápníku způsobuje rychlé zastavení růstu a odumírání vegetačních vrcholů.
Hořčík (Mg)
Hořčík je přijímaný ze síranů v podobě manganatých iontů. Funkce hořčíku v rostlinách je spojena hlavně s fotosyntézou (složka chlorofylu, obsah v granech chloroplastů). Podílí se také na aktivaci enzymu RUBISCO, kterým je vázán CO2. Nedostatek hořčíku způsobuje žloutnutí listů mezi žilnatinou (ta zůstává zelená).
Železo (Fe)
Železo je nejčastěji přijímáno ve formě komplexů s železitými ionty, které jsou dále redukovány na ionty železnaté. Je součástí enzymů a je také důležité pro syntézu chlorofylu. Nedostatek železa vyvolává intenzivní žloutnutí listů (tzn. chlorózu).
UČÍME SE BIOLOGII 
Napsat komentář