UČÍME SE BIOLOGII

Plod

Jedná se o mnohobuněčný rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin. Vzniká pouze buď z plodolistu (pestíku nebo semeníku), nebo se na jeho tvorbě podílí i jiné květní části (např. květní lůžko, češule). Obsahuje semena.

Hlavní funkcí plodu je vyživování semen až do doby jejich uzrání, ochrana semen a často také slouží k usnadnění jejich rozšíření.

Názory na roztřídění plodu se různí. Budeme vycházet z toho, že plody vzniklé pouze z pestíku jsou považovány za původnější. Tyto plody budeme označovat jako pravé. Naopak plody vzniklé i z jiných částí květu se považují za odvozenější a budeme je nazývat plody nepravé.

Oplodí

Přeměnou plodolistu (příp. dalších částí květu) vzniká po oplození vajíčka tzv. oplodí (perikarp). Oplodí je stěna plodu, která může mít různou konzistenci. Oplodí se skládá ze tří vrstev (hlavně u dužnatých plodů):

• exokarp
• mezokarp
• endokarp

Exokarp

Exokarp je vnější vrstva oplodí. Bývá vyvinuta jako blanitá a je charakteristicky zbarvená (např. u peckovic třešně a meruňky).

Mezokarp

Mezokarp je střední vrstva oplodí. Bývá tvořena dužnatých až šťavnatým parenchymem (např. u peckovic a bobulí).

Endokarp

Endokarp je vnitřní vrstva oplodí bývá blanitá (např. jádřinec u malvic jabloně a hrušně), sklerenchymatická (např. pecka u peckovic) nebo parenchymatická (málo odlišná od mezokarpu, např. u bobulí révy).

Podle konzistence rozlišujeme 3 typy oplodí:

Suché (xerokarp)

Toto oplodí je tenké a pružné. Jedná se např. o jádřinec malvic nebo oplodí nažek jasanu.

Dužnaté (sarkokarp)

Buňky tohoto oplodí obsahují poměrně značné množství vody (např. mezokarp okurky).

Kamenné (sklerokarp)

Toto oplodí je typické pro endokarp peckovic.

Plody můžeme třídit podle různých hledisek (např. podle toho, jestli jsou z jednoho, ze dvou nebo více plodolistů; podle způsobu otvírání plodů; podle počtu semen; …)

Nejčastěji se plody třídí na:

• suché
• dužnaté

Mezi dužnaté plody se při tomto způsobu třídění řadí i plody sice morfologicky odpovídající oříšku či peckovici, ale za zralosti jsou vysýchavé (např. ořešák, mandloň).

Suché plody

Suché plody dále třídíme na:

• suché plody pukavé
• suché plody nepukavé
• suché plody poltivé

Suché plody pukavé

Nejčastěji bývají vícesemenné (jednosemenné jsou jen zřídka) a v době zralosti se otevírají.

Měchýřek

Měchýřek je vytvořen z jednoho plodolistu. Otvírá se na břišním švu štěrbinou. Může být vícesemenný i jednosemenný. U květu bývá buď jeden (např. u stračky), nebo je jich větší počet (např. u pivoňky).

Lusk

Lusk je vytvořený z jednoho plodolistu. Otvírá se dvěma chlopněmi od vrcholu. Puká na břišním i hřbetním švu. Může býtjednosemenný nebo vícesemenný. Je to typický plod bobovitých rostlin.

Šešule

Šešule je vytvořena ze dvou plodolistů. Otvírá se ve švech od báze k vrcholu pomocí dvou chlopní. Ty jsou upevněny na rámeček (replum), v němž je blanitá přepážka (diafragma). Na rámečku jsou při obou okrajích poutkem upevněna semena. Šešule bývá 4x i víckrát delší než širší (např. u brukve, nebo hořčice). Krátká šešule, jejíž délka je přibližně stejná jako její šířka, se nazývá šešulka (např. u penízku, křenu, kokošky).

Tobolka

Tobolka vzniká ze dvou i více plodolistů. Otvírá se buď zdola nahoru (vzestupně, např. u narcisu), shora dolů chlopněmi (sestupně (např. u šeříku), víčkem (např. u jitrocele), děrami (např. u máku), nebo zuby (např. u prvosenky).

Suché plody nepukavé

Nepukavé plody jsou zpravidla z jednoho, vzácně z více plodolistů. Jsou jednosemenné. Za zralosti nepukají, ale oddělují se od rostliny celé.

Nažka

Nažka je z jednoho nebo víc plodolistů, obvykle jednosemenná. Vyskytuje se v různých modifikacích a často je různě uzpůsobena k rozšiřování. Bývá s blanitým nebo kožovitým oplodím, které těsně přiléhá k semeni (např. u slunečnice). Nažky jilmu jsou křídlaté, nažky pampelišky mají kalich přeměněný v chmýr a na nažkách dvouzubce najdeme háčky.

Oříšek

Oříšek vzniká z více plodolistů s tvrdým oplodím. To objímá semeno pouze volně (např. u lísky nebo lípy).

Obilka

Obilka vzniká z jednoho plodolistu. Oplodí je pevně spojeno s osemením. Někdy oplodí s osemením srůstá. Toto spojení oplodí s osemením je jediným rozdílem od nažky, proto je obilka často označována jako zvláštní typ nažky. Jedná se o typický plod lipnicovitých rostlin a může být buď okoralá (tzn. pevně uzavřená v pluše nebo plušce, např. u kostřavy), nahá (tzn. že se z pluchy a plušky snadno uvolňuje, např. u žita), nebo s pluchou a pluškou srůstá (např. u ječmene).

Suché plody poltivé

Poltivé plody uzavírají více semen, ale jejich oplodí se neotvírá. V době zralosti se rozpadají (příčně, podélně nebo radiálně) na jednosemenné díly.

Struk

Vzniká z jednoho plodolistu (např. u čičorky), nebo ze dvou plodolistů (např. u ohnice). Za zralost se rozpadá příčně.

Tvrdka

Tvrdka vzniká rozpolcením dvouplodolistového semeníku ve čtyři jednosemenné díly (plůdky).

Dvounažka

Dvounažka vzniká ze dvou plodolistů. Podélně se poltí ve dva jednosemnné díly. U miříkovitých rostlin jsou dvounažky umístěny na plodonoši, u javoru je dvounažka křídlatá.

Diskovitý plod

Vzniká z více plodolistů. Poltí se radiálně na jednosemenné, jednoplodlistové díly (např. u slézu).

Dužnaté plody

Jsou charakteristické tím, že jejich oplodí je zpravidla rozlišeno na exokarp, mezokarp a ednokarp. Mezikarp bývá nejčastěji vyvinut jako šťavnatá dužina (sarkokarp). Endokarp někdy chybí nebo je nevýrázný.

Bobule

Bobule vzniká z jednoho nebo více plodolistů. Je jednosemenná i vícesemenná. Exokarp bývá blanitý, mezokarp dužnatý (např. vinná réva, brusnice, tykev). Některé bobule jsou vysychavé (např. paprika). Velikost bobule závisí na druhu rostliny.

Hesperidium

Hesperidium je zvláštní typ bobule. Jedná se o plod citrusových rostlin. Vnější část se nazývá flavedo a obsahuje velké množství siličních nádržek. Střední část je většinou bílá a houbovitá a nazývá se albedo. Vnitřní část oplodí je složena z blanitých přihrádek (diafragma). Diafragma je tvořená dílky, které jsou vyplněné zbujelým vnitřním epidermem. Buňky jsou vřetenovité, poměrně velké a s vysokým obsahem šťávy a tvoří známou lahodnou dužinu (pulpu).

Peckovice

Peckovice je jednosemenná. Oplodí má zpravidla blanitý exokarp, dužnatý až šťavnatý mezokarp a tvrdý, sklerenchymatický endokarp (tzv. sklerokarp, běžně označovaný jako pecka). Zvláštním typem peckovice je plod ořešáku. Někteří odborníci jej považují za oříšek ve vysychavé rozpadavé češuli. Najdeme ji např. u třešně, trnky, kokosovníku.

Malvice

Malvice vzniká srůstem zdužnatělé češule (= blanitý exokapr + dužnatý mezokarp) a blanitých stěn spodních semeníků (jádřinec). Jedná se tedy o nepravý plod a správně by se tak měla řadit mezi souplodí. Najdeme ji např. u hrušně nebo jabloně.

Souplodí

Souplodí vzniká z jediného květu s apokarpním gyneceem (soubor jedotlivých, volných, nesrotlých plodolistů) volným nebo těsným spojením souboru plodů květním lůžkem nebo češulí. Dílčí plody opadávají buď jednotlivě (např. volně spojené souplodí měchýřků upolínu), nebo opadávají vcelku (např. pevně spojené souplodí nažek jaodníku).

Plodenství

Plodenství vzniká z jediného květenství. Je to soubor volných, srostlých nebo sdružených plodů vzniklých z jednoho květenství.

Volné plodenství

Volným plodenstvím je např. lata bobulí u révy vinné, okolík dvounažek miříkovitých rostlin nebo úbor nažek u slunečnice. Zvláštním případem plodenství je tzv. syconium (fík) fíkovníku, kde na vnitřní straně dutého zdužnatělého hruškovitého útvaru stonkového původu jsou uloženy nažky.

Srostlé plodenství

U tohoto typu plodenství jsou plody srostlé buď svým oplodím (např. u zimolezu), nebo jednotlivé plody srůstají i se zdužnatělým vřetenem plodenství, listenů a květních obalů (např. u ananasu).

Sdružené plodenství

U sdruženého plodenství jsou jednotlivé plody spojené různými částmi květu (např. zdužnatělými částmi okvětí, listenů nebo stonků). Je charakteristické pro morušovité rostliny.