UČÍME SE BIOLOGII

Květ

Květ patří mezi nadzemní orgány rostlin a řadí se mezi reproduktivní (rozmnožovací) orgány rostlin. Základní orgány (květní části) úplného květu jsou umístěny na tzv. květním lůžku. Patří mezi ně:

• Květní obaly
• Vlastní reprodukční orgány

Květní obaly

Mohou být tvarově a barevně rozlišené na kalich (většinou zelený) a korunu (většinou pestře zbarvena). Pokud není kalich a koruna rozlišená, hovoříme o okvětí. Květy bez vyvinutých květních obalů nazýváme bezobalné (např. u vrby).

Vlastní reprodukční orgány

Mezi vlastní reprodukční orgány patří mezi pestík a tyčinka. Podle přítomnosti či nepřítomnosti tyčinek a pestíků rozlišujeme dva typy květů.

Květy oboupohlavné

V květu jsou přítomny jak tyčinky, ta pestík (např. tulipán).

Květy jednopohlavné

V květu se nachází buď jen tyčinky (květy samčí), nebo jen pestík (květy samičí). Jednopohlavné květy můžeme ještě rozlišit na květy jednodomé (samčí a samičí květy jsou na jedné rostlině) nebo květy dvoudomé (samčí květy jsou na jiné rostlině než květy samičí).

Květní lůžko

Květní lůžko je část květu, na kterém jsou uloženy základní květní orgány. Může být ploché, prohloubené, vyklenuté nebo kuželovité. Kuželovité květní lůžko najdeme např. u šácholanovitých a je považováno za primitivnější než lůžko ploché nebo prohloubené.

Květní obaly a rozmnožovací orgány jsou pak u vývojově primitivnějších rostlin uspořádány do šroubovice (tzv. květy acyklické). U vývojově vyspělejších rostlin jsou květní obaly a rozmnožovací orgány uspořádány v kruzích, kterých je zpravidla 5 (tzv. květy cyklické). U některých rostlin najdeme květy přechodné (tzv. spirocyklické). Ty mají květní obaly a orgány v některé části uspořádané do šroubovice a v jiné části do kruhu.

Okvětí

Pokud nejsou květní obaly tvarově a barevně rozlišeny, hovoříme o tzv. okvětí. Jedná se tedy o typ květních obalů, u kterých jsou lísky tvarově i barevně stejné (např. květ koniklece nebo tulipánu). Okvětí se vyskytuje u některých primitivnějších skupin dvouděložných rostlin a hlavně u rostlin jednoděložných.

U jednoděložných rostlin hovoříme o okvětí i v případě, že se okvětní lístky tvarově i barevně liší (např. u sněženky)- okvětní lístky mohou být buď volné (např. u lilie), nebo srostlé (např. u konvalinky).

Kalich

V případě, že jsou květní obaly tvarově a barevně rozlišeny, můžeme hovořit o kalichu a koruně. Kalich bývá zpravidla zelený a kratší než koruna.

Kališní lístky primitivnějších typů jsou volné (hovoříme o tzv. chorisepálním kalichu). U vývojově pokročilejších typů pak kališní lístky srůstají (hovoříme pak o tzv. kalichu synsepálním).

Před rozkvětem kalich chrání poupě. Souměrnost kalichu je obvykle totožná se souměrností koruny. Kalich je zpravidla trvalý a zůstává na rostlině při rozkvětu i v době zralosti plodů a semen (např. u hluchavky). V případě, že kalich při rozvíjení květu opadá, hovoříme o tzv. kalichu prchavém (např. mák nebo vlaštovičník).

Kalich se pravděpodobně vyvinul z listenů. Důkazem mohou být přechodné útvary mezi listeny a kališními lístky. Obdobná je i jejich vnější a vnitřní stavba.

I u kalichu pozorujeme metamorfózy (např. korunovité zbarvení kalichu u vřesu nebo fuchsie nebo přeměna v chmýr u pampelišky).

Koruna

Koruna je vnitřní část květního obalu. Názory na původ koruny jsou nejednotné. Korunní lístky jsou často pestře zbarveny a u krytosemenných rostlin bývají často větší než lístky kališní. U některých rostlin mohou být korunní lístky zakrnělé nebo chybí úplně (zpravidla u větrosnubných rostlin). Stejně jako kalich, může mít koruna lístky volné (hovoříme o koruně choripetální), nebo srostlé (hovoříme o koruně sympetální).

Podle tvaru srostlé koruny rozlišujeme několik typů koruny:

• koruna zvonkovitá (zvonek)
• koruna trubkovitá (terč kopretiny)
• koruna kolovitá (divizna)
• koruna nálevkovitá (ocún)
• koruna baňkovitá (medvědice)
• a jiné…

Koruna má význam hlavně pro rostliny, které jsou opylované hmyzem (lákají jej svou barvou a vůní). Na korunních lístcích nebo v jejich blízkosti (např. na stěnách semeníku nebo na květním lůžku) bývají umístěna nektária. Ta v době rozkvětu vylučují cukerný roztok (nektar), kterým se opylovači živí (včely spotřebují jen část nektaru a zbytek přemění na med). Nektária mohou být šupinkovitá, vláskovitá nebo papilózní. Někdy se nektária mohou vyskytovat i mimo květ (tzv. nektária mimokvětní, např. na listech mučenky).

Souměrnost květu

Podle uspořádání a tvaru květních částí můžeme u květů popsat jejich souměrnost. Na základě souměrnosti pak rozlišujeme 4 typy květů.

Souměrný květ

Jedná se o zygomorfní květ. Tento květ můžeme rozdělit pouze jedinou rovinou souměrnosti na dvě stejné poloviny (např. květ hluchavky).

Bisymetrický květ

Tento květ můžeme rozdělit dvěma rovinami souměrnosti (např. květ srdcovky).

Pravidelný květ

Jinak také aktinomorfní květ. Tento květ můžeme rozdělit větším počtem rovin souměrnosti (např. květy zvonku).

Nepravidelný květ

Jinak také květ asymetrický. Tento květ nemá žádnou rovinu souměrnosti a nemůžeme ho tedy rozdělit na dvě shodné poloviny (např. květ kozlíku lékařského).

Pravidelné květy jsou považovány za vývojově starší než květy souměrné.