UČÍME SE BIOLOGII

List

List je postranní rostlinný orgán, který se tvoří pouze na stonku. Zakládá se v podobě hrbolku z meristému vzrostného vrcholu. Růst listu je omezen. Zpravidla roste nejdříve na vrcholu. Později přechází v růst okrajový, zakládají se vodivá pletiva a nastupuje růst vmezeřený, pak je růst ukončen. Většina listů hyne po prvním vegetačním období (opadává). Výjimku tvoří většina jehličnanů a některé listnáče (např. břečťan).

Nejdůležitější funkce listu jsou:

• asimilace oxidu uhličitého (fotosyntéza)
• odpařování vody (transpirace)
• výměna plynů mezi rostlinou a prostředím

Na rostlině se od dolní části směrem k vrcholu nejdříve objevují děložní listy, poté listy asimilační a nejvýše (zpravidla v květenství) najdeme listeny. Listového původu jsou i květní obaly a reprodukční orgány (tyčinky a pestík).

Dělohy jsou založeny již v zárodku semene. U některých rostlin se děložní listy nápadně liší od asimilačních listů. Rostliny s nadzemním klíčením mají dělohy zelené, které se v první fázi klíčení podílejí na asimilaci. Dělohy rostlin s podzemním klíčením nejsou zelené a obsahují zásobní látky. Nahosemenné rostliny nemají ustálený počet děloh. Dvouděložné rostliny pak klíčí dvěma dělohami a jednoděložné rostliny klíčí jedinou dělohou.

Asimilační listy se zpravidla skládají z listové čepele a řapíku. Často u nich najdeme pochvu nebo palisty. Rozeznáváme dva typy listů:

• Bifaciální – svrchní strana listu se liší od spodní strany listu (např. šeřík)
• Monofaciální – svrchní a spodní strana listu jsou stejné

Žilnatina listu je soubor cévních svazků listové čepele. Nejstarším typem je žilnatina vidličnatá (např. u jinanu). Jehlicovité listy mají zpravidla jen jednu žilku. U čárkovaných listů trav je žilnatina většinu rovnoběžná. U jednoděložných rostlin bývá žilnatina souběžná, dvouděložných rostlin pak bývá zpeřená. Hlavní žilky mohou být spojovány drobnějšími žilkami buď na celé ploše listu, neo jen při okraji nebo vrcholu listu. Tato žilnatina je síťovaná a uzavřená. Nejsou-li žilky vzájemně propojeny a jejich konce jsou volné, jedná se o žilnatinu otevřenou.

Typy listové čepele

Podle charakteru listové čepele rozeznáváme dva typy listů:

• jednoduché listy
• složené listy

Jednoduché listy

Listová čepel je celistvá nebo členěná v laloky. Rozlišujeme dva typy jednoduchých listů:

Celistvé listy

Jedná se o listy nečleněné s otevřenou i uzavřenou žilnatinou. Ta je buď vidličnatá, zpeřená nebo dlanitá. Patří sem typy listů: jehlicovitý, čárkovitý, okrouhlý, oválný, vejčitý, obvejčitý, podlouhlý, srdčitý, aj.

Členěné listy

Členěné listy mají různě hluboké zářezy a laloky. Patří sem preřenolaločné nebo dlanitolaločné listy, přenoklané nebo dlanitoklané listy, peřenodílní nebo dlanitodílní listy a peřenosečné nebo dlanitosečné listy.

Složené listy

Složené listy jsou složeny z různě velkých a různě uspořádaných lístků. Rozlišujeme dva typy složených listů.

Zpeřené listy

Mají hlavní listové vřeteno, které je pokračováním řapíku. Na vřetenu vyrůstají v párech lístky, které jsou buď řapíkaté (mají řapíky) nebo přisedlé. Dvojice lístků proti sobě se nazývá jařmo. Končí-li zpeřený list jedním lístkem (na vrcholu je jeden lístek), nazýváme ho lichozpeřený. Končí-li dvěma lístky, jedná se o tzv. sudozpeřený list.

Dlanitě složené listy

Dlanitě složené listy jsou složené z lístků, které (plus, mínus) vyrůstají z vrcholu řapíku. Podle počtu lístků rozlišujeme:

• listy trojčetné – složené ze 3 lístků
• listy pětičetné – složené z 5 lístků
• listy sedmičetné – složené ze 7 lístků
• listy mnohočetné

Podle okraje čepele listu nebo lístků rozlišujeme list celokrajný, pilovitý, dvakrát pilovitý, zubatý, dvakrát vykrajovaný, vroubkovaný, laločnatý, vyhlodávaný nebo vykousaný.

Podle způsobu přisedání listu na stonek rozlišujeme listy:

• řapíkaté – mají řapík
• přisedlé – bez řapíku, vyrůstají hned ze stonku
• sbíhavé – bez řapíku a na jedné straně přiléhají na stonek
• objímavé – list objímá stonek
• prorostlé – stonek jakoby prorůstá listem
• srostlé – dochází ke srůstu dvou protilehlých listů

Řapík

Řapík je, laicky řečeno, krátký stonek listu, který vyrůstá ze stonku a teprve na něm se nachází čepel listu. Řapík je buď krátký nebo dlouhý, případně může úplně chybět. Délka řapíku závisí na postavení listů na rostlině (např. dolní listy mívají delší řapíky než listy vrcholové – kvůli lepšímu využití světla) a také na prostředí, ve kterém rostlina vyrůstá (např. řapíky některých vodních rostlin jsou dlouhé a uzpůsobené ke splývání čepele listu na vodní hladině).

Řapíky u lipnicovitých rostlin většinou chybí a na bázi čepele je široká pochva, která často vybíhá v postranní ouška. Na rozhraní čepele a pochvy obvykle bývá blanitý jazýček. Jazýček a ouška pak patří mezi významné určovací znaky trav.

Palisty

Palisty jsou párové útvary, které se vytvářejí u báze řapíku nebo čepele listu. Mohou být různě velké, vytrvávající nebo opadavé (příp. prchavé). Vytrvávající palisty mívají různý tvar a velikost. Někdy jsou velké a zelené a mají asimilační funkci.

Postavení listů na stonku

Střídavé

Listy vyrůstají na stonku po jednom v různé výšce, zpravidla ve šroubovici. Např. listy břízy.

Vstřícné

Listy vyrůstají proti sobě. Často jsou křižmostojné (patra listů vyrůstají do kříže). Např. u šeříku nebo kopřivy.

Přeslenité

U přeslenitého postavení vyrůstá z jedné uzliny tři a více listů. Např. vraní oko čtyřlisté.

Pokud jsou na jedné rostlině listy různého tvaru, jedná se o tzv. různolistost, neboli heterofylii (např. břečťan). U některých dřevin se vyskytuje tzv. nestejnolistost (anizofylie), kdy listy stejného tvaru mají různou velikost a vytvářejí tzv. listovou mozaiku (např. u javoru).

Modifikace listů

Podle funkce může dojít k různým modifikacím listů.

Šupiny

Šupiny jsou buď nezelené a jejich funkcí je ochrana pupenů, nebo zelené, které vyrůstají v dolní části stonku. Mohou být i dužnaté.

Listeny

Rozlišujeme drobné listeny, v jejichž úžlabí vyrůstají stopky květů a květenství a velké listeny, které jsou nápadné, podepírají celé květenství a často jsou výrazně zbarveny. U hvězdnicovitých rostlin vytvářejí listeny na vnější straně lůžka úboru tzv. zákrov.

Listence

Listence vyrůstají zpravidla v páru na květní stopce.

Trny

Trny jsou přeměněné listy, jejichž hlavní funkcí je ochrana rostliny.

Úponky

U některých rostlin vznikají úponky přeměnou listu a pomáhají rostlině udržet se opory (např. hrách).

Listy masožravých a sukulentních rostlin

Tyto listy jsou uzpůsobeny k různým funkcím (např. příjem potravy nebo jako zásobárna vody).

Cibule

Např. cibule kuchyňská má listy přeměněny ve zvláštní zásobní útvar.

Vnitřní stavba listu

Vnitřní stavba listu odpovídá jeho fyziologickým funkcím (fotosyntéza, transpirace), podmínkám stanoviště, podnebí, intenzitě slunečního záření, atd.

Na povrchu listu se nachází pokožka, která je tvořená jednou vrstvou buněk, které jsou kryté kutikulou. Pod pokožkou se pak nachází palisádový parenchym a pod ním houbový parenchym. V parenchymatickém pletivu jsou uloženy cévní svazky a mezi pokožkovými buňkami pak průduchy.

Vnitřní stavba se liší také podle toho, jestli se jedná o list bifaciální nebo monofaciální. U bifaciálníh listu je pokožka na svrchní i spodní straně a pod pokožkou je vždy parenchym. U monofaciálního listu se palisádový parenchym nachází jen pod pokožkou na svrchní straně listu.

Hospodářský význam listu

Listy různých rostlin využíváme různě. Některé jako potravinu (např. zelí, kapusta, špenát), léčivky (např. máta), v průmyslu (např. tabák, sisal), koření (např. majoránka, vavřín – bobkový list), pochutiny (např. čajovník) nebo na tvorbu píce (např. jetel, vojtěška).