UČÍME SE BIOLOGII

Základní typy pletiv

Rostlinná pletiva vznikají dělením buněk. Buňky různých pletiv mají různý tvar, různě tlusté buněčné stěny a vyrůstají buď těsně vedle sebe nebo jsou mezi nimi různě velké mezibuněčné prostory. Podle uspořádání a charakteru buněk rozlišujeme 4 základní typy pletiv.

Parenchym

Toto pletivo má tenkostěnné buňky, které jsou protáhlé (u palisádového parenchymu), krychlové nebo hranolovité (houbový parenchym).

Merenchym

Pletivo s kulovitými buňkami a četnými mezibuněčnými prostory. Najdeme ho v měkkých a mladých částech rostlinných orgánů a v zásobních pletivech.

Aerenchym

Pletivo s větším objemem mezibuněčných prostor (vyplněných vzduchem) než je objem buněk pletiva. Tento typ pletiva najdeme u listových řapíků leknínů a jiných vodních rostlin.

Prozenchym

Toto pletivo má jednosměrně protažené buňky se šikmými příčnými přehrádkami. Starší buňky bývají tlustostěnné. Nejčastěji se vyskytuje v cévních svazcích.

Kolenchym

Rohový

Toto pletivo je složeno z tenkostěnných buněk, které jsou na hranách ztlustlé. Vyskytuje se na hranách a žebrech stonků dvouděložných rostlin.

Deskový

Buňky tohoto pletiva mají ztlustlou pouze tu stěnu, která je rovnoběžná s povrchem orgánu.

Sklerenchym

Sklerenchym má tlustostěnné buňky s kanálky, jimiž probíhají mezi sousedními buňkami jemná vlákna plazmy (plasmodesmy). Buňky tohoto pletiva později odumírají. Toto pletivo plní funkci mechanické obory (ve stéblech trav, ve stonku lnu =přadné vlákno; nebo ve stěnách pecek).

Soustavy pletiv

Jednotlivé druhy pletiv se postupně sdružovaly v soustavy. List, stonek a kořen se vyvinuly patrně z původně jednoduchého stonku zvaného ryniofyt. Jejich praprýt měl jen horní vidličnatě větvenou část s neplodnými nebo plodnými větvemi (telomy), střední nevětvenou část (mezom) a podzemní ást (rizomoid), kterrá měla vyživovací funkci. Z neplodných telomů se postupně diferencovaly jednotlivé rostlinné orgány – kořen, stonek a list.

Pletiva vyšších rostlin se sdružovala do složitějších soustav, které jsou jak na povrchu, tak uvnitř rostlin. Podle toho, jestli si pletiva uchovávají trvale nebo dočasně schopnost dělení buněk, nebo jsou buňky specializovány dočasně nebo trvale, rozlišujeme dva typy pletiv:

• pletiva dělivá
• pletiva trvalá

Pletiva dělivá

Jedná se o tzv. meristémy. Jsou tvořená parenchymem bez mezibuněčných prostor s tenkostěnnými buňkami. Ty mají velké jádro a značné množství cytoplazmy. Dělivá pletiva umožňují růst rostliny po celý její život.

Podle původu dělíme meristémy na 4 základní typy:

• původní meristém (protomeristém)
• prvotní meristém (primární meristém)
• druhotný meristém (sekundární meristém)
• utajený meristém (latentní)

Původní meristém (protomeristém)

Původní meristém najdeme ve vzrostném vrcholu stonku a kořene. Zárodky semenných rostlin jsou tvořeny pouze protomeristémy, které postupně přecházejí v prvotní meristémy.

Prvotní meristém (primární meristém)

Prvotní meristém vzniká z protomeristému. Tvoří ho buď stejnorozměrné nebo protáhlé buňky, mezi kterými mohou být malé mezibuněčné prostory. Dceřinné buňky primárního meristému postupně ztrácejí dělivou schopnost a stávají se buňkami pletiva trvalého.

Podle toho, jaké soustavy trvalých pletiv se z primárního meristému vyvíjí, ho rozdělujeme na:

• dermatogen – vyvíjí se z něj pokožka
• periblém – dává základ prvotní kůře
• plerom – vyvíjí se z něj základní pletivo, střední válec
• prokambium – odlučuje na vnitřní stranu prvotní dřevo a na vnější stranu prvotní lýko

Druhotný meristém (sekundární meristém)

Někdy se označuje jako boční (laterální) meristém. Vzniká obnovením dělivé funkce již rozlišeného trvalého pletiva (např. činností felogenu vzniká druhotná kůra a druhotné lýko).

Utajený meristém (latentní meristém)

Jedná se o druh primárního meristému. Jeho buňky bývají umístěny mezi buňkami trvalých pletiv. Uchovávají si svou dělivou schopnost, ale jsou aktivní pouze za určitých podmínek. Patří sem latentní meristém ve stonku kolem centrálního válce nebo v kořeni endodermis a mají význam pro tvorbu adventivních kořenů a adventivních pupenů. Patří sem také vmezeřené (interkalární) meristémy stébel trav nad kolénky.

Trvalá pletiva

Trvalá pletiva vytvářejí soustavy pletiv složené z diferencovaných buněk, které jsou dokonale uzpůsobeny k určitým funkcím a dále se nedělí.

Rozlišujeme 3 soustavy pletiv

• soustavy pletiv krycích
• soustavy pletiv vodivých a zpevňovacích
• soustavy pletiv základních

Soustava pletiv krycích

Prvotní pletiva krycí

Někdy také nazývaná pletiva pokožková. Tato pletiva tvoří povrch rostlin, který je chrání před škodlivými vlivy. Usměrňují vypařování vody z rostliny a umožňují výměnu látek mezi rostlinou a vnějším prostředím.

Epidermis

Epidermis neboli pokožka vzniká z prvotního meristému. Obvykle je tvořena jednou vrstvou plochých buněk bez mezibuněčných prostor. Buňky epidermis u nadzemních částí rostlin mají na vnější straně ztlustlou buněčnou stěnu. Ta bývá prostoupená kutinem a pokrytá kutikulou, která je téměř nepropustná pro vodu a plyny.

Rizodermis

Rizodermis neboli pokožka kořene. Tvoří také pokožku stonků rostlin ponořených ve vodě. Není ztlustlá a nemá ani kutikulu. Její základní funkce je přijímání roztoků z půdy kořenem a u vodních rostlin celým povrchem těla.

Průduchy

Jinak také stomata umožňují styk rostlin s vnějším prostředím. Nejvíce jich je na listech. U suchozemských rostlin najdeme průduchy hlavně na spodní straně listu. Vodní rostliny, jejichž listy splývají na hladině, je pak mají na svrchní straně listů.

Průduch se skládá ze dvou (nejčastěji ledvinovitých) svěracích buněk, mezi kterými vzniká otvor (průduchová štěrbina). Svěrací buňky nejsou pokryté kutikulou, ale na straně u štěrbin je buněčná stěna ztlustlá.

Průduchy na základě vnitřního napětí (tzv. turgoru) regulují výdej vody. V případě, že je výpar vyšší, klesá turgor svěracích buněk. Ty ochabují a uzavírají průduch (k vypařování dál nedochází). Naopak zvyšuje-li se turgor svěracích buněk, ochabnutí mizí a svěrací buňky otevírají průduchovou štěrbinu (dochází k výparu).

Vodní skuliny

Jinak také hydatody. Jsou to otvory v pokožce listu podobné průduchům. Nemají ale schopnost se uzavírat. Vylučují vodu v podobě vodních kapek (tzv. gutace). V těchto vodních kapkách jsou rozpuštěné soli (hlavně vápenaté). Hydatody mohou být napojeny na vodivý systém rostlin.

Chlupy a emergace

Na některých pokožkových buňkách vyšších rostlin se vytvářejí různé výrůstky. Pokud se na tvorbě těchto výrůstků podílejí pouze pokožkové buňky, nazýváme je chlupy (trichomy). Pokud se na jejich tvorbě podílejí buňky podpokožkové nebo vodivá pletiva, nazýváme je emergace.

Podle funkce rozlišujeme:

• krycí chlupy – mají hlavně funkci ochrannou
• žláznaté chlupy – všechny jejich buňky jsou živé a vylučují vodné roztoky (anorganických látek, sliz, silice, …)
• žahavé chlupy – blízko vrcholu je buněčná stěna ztenčená a po dotyku chlupu se vrchol snadno odlomí a do poraněné pokožky se vstříkne žahavá a často jedovatá látka, která způsobuje pálení a svědění
• absorpční chlupy – jsou uzpůsobené k přijímání živých látek a vody z půdy

Druhotná krycí pletiva

Vznikají u vytrvalých rostlin na těch orgánech, které přetrvávají nepříznivá vegetační období. Druhotné dělivé pletivo – felogen (pletivo korkotvorné) odděluje na svou vnitřní stranu (směrem ke středu) parenchymatické buňky a vzniká zelená kůra (feloderm). Směrem k vnější straně stonku odděluje felogen buňky korku – vzniká korkové pletivo = felém. Pletiva ležící vně korku vytvářejí tzv. borku (laicky nesprávně nazývaná kůra).

Soustava pletiv vodivých

Jedná se o tzv. cévní svazky. Vodivá pletiva se vyvíjela postupně s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš. Cévní svazky umožňují rozvádění živných roztoků v rostlině.

Cévice (u vývojově pokročilejších typů cévy) vedou z půdy od kořene do listů hlavně roztoky minerálních látek. Zpět z listů odvádějí roztoky asimilátů na místa spotřeby a do zásobních orgánů tzv. sítkovice.

Soustava cévních svazků ve stonku a v kořeni tvoří střední válec. V čepeli listu se projevuje jako žilnatina. V obou případech má kromě vodivé funkce i funkci zpevňovací a mechanickou.

Úplný cévní svazek

Skládá se z části dřevní a z části lýkové. Dřevní část je u kapraďorostů a nahosemenných rostlin tvořena cévicemi. U krytosemenných rostlin ji kromě cévic tvoří i cévy. Nejdůležitější částí lýkové části jsou sítkovice. Cévy i sítkovice bývají doplněny doprovodnými pletivy, které jsou tvořeny buňkami parenchymatickými, prozenchymatickými i sklerenchymatickými. Úplný cévní svazek bývá od okolního pletiva oddělen úplnou nebo neúplnou pochvou, která je tvořena parenchymatickými buňkami.

Cévní svazky mohou vzniknout přeměnou celého prvotního dělivého pletiva (prokambia) a tyto svazky označujee jako uzavřené cévní svazky – stonek dál netloustne (např. u jednoděložných rostlin). Jestliže zůstává část prokambia zachována, dochází k tvorbě druhotného dělivého pletiva (kambium). Činností kambia vzniká druhotné dřevo a druhotné lýko. Těmto svazkům říkáme svazky otevřené a stonek tloustne.

Podle vzájemného postavení floému (lýka) a xylému (dřeva) můžeme rozlišit 4 typy úplných cévních svazků:

• soustředné (koncentrické)
  • dřevostředné – xylém je ve středu a floém tvoří prstenec
  • lýkostředné – floém je ve středu a xylém tvoří prstenec
• paprsčité (radiální) – xylém a floém jsou postaveny samostatně vedle sebe a pravidelně se střídají, vždy je stejný počet částí lýkových a dřevních
• bočné (kolaterální) – floém a xylém stojí vedle sebe a dřevo je většinou na vnitřní straně, zatímco lýko je na straně vnější
• dvojbočné (bikolaterální) – tyto svazky mají dvě části lýkové a mezi nimi je jedna část devní

Soustava pletiv základních

Soustava pletiv základních je tvořena parenchymatickými buňkami, které vyplňují prostory mezi pletivy krycími a vodivými. Buňky těcht pletiv jsou živé a přizpůsobené k různým funkcím.

Rozlišujeme 4 typy základních pletiv:

• pletivo asimilační – buňky obsahují značné množství chloroplastů, takže zajišťují asimilaci oxidu uhličitého (fotosyntéza)
• pletivo zásobní – v pletivu převažují zásobní látky (např. nezelené pletivo některých podzemních rostlinných orgánů – hlízy)
• pletivo vodní – typ zásobního pletiva, ve kterém se hromadí voda (např. u kaktusů)
• pletivo vyměšovací – skupiny buněk, ve kterých se hromadí a postupně vyměšují silice, prysyřice, třísloviny, …