UČÍME SE BIOLOGII

Kmen nádorovky

Nádorovky jsouvysoce specializované, obligátně parazitické organismy (jsou to jen paraziti). V buňkách hostitelských rostlin se vyskytují v podobě mnohojaderné cytoplazmy, kterou označujeme jako paraplazmodium. Parazitují hlavně na řasách a cévnatých rostlinách.

Ve chvíli, kdy nádorovka napadne hostitelskou buňku, dochází ke zvětšení nebo zmnožení buněk hostitele. Navenek se to projevuje jako nádor. Ve zvětšených buňkách nádorů se vytvářejí kulovité odpočívající výtrusy. Po rozpadu napadeného pletiva (po prasknutí nádoru) se výtrusy dostávají do půdy, kde přezimují. Na jaře z výtrusů vyklíčí zoospory, které napadají kořenové vlásky rostlin (dalšího hostitele) a začíná nový životní cyklus nádorovky.

Jedná se o relativně malou skupinu.

Např. nádorovka kapustová – parazituje na zemědělských i volně rostoucích brukvovitých rostlinách a vytváří nádory na kořenech.

Spongospora subterranea způsobuje korkovitou strupovitost na bramboách. U nás je velmi vzácná.

Nádorovky jsou dnes řazeny mezi prvoky houbového charakteru. Tradičně jsou však předmětem studia mykologie.

Kmen paprskovci

Paprskovci se podobají kořenonožcům schopností vytvářet panožky. Tyto panožky jsou ale vystuženy pružným osním vlákénkem, které je vytvořeno z látky podobné chitinu. Tento typ panožek pak dodává paprskovcům typický tvar slunce s paprsky.

Paprskoce hojně najdeme v rybníčcích nebo velmi vlhké půdě, kde plní úlohu dravců (predátorů). Loví bakterie nebo menší prvoky. Mřížovce, patřící do tohoto kmene, najdeme i v moři, kde také plní úlohu predátorů.

Kmen obrněnci

V tomto kmeni najdeme jednobuněčné bičíkovce, kteří mají dorzoventrální stavbu buňky. Buňka je rozdělena tzv. ekvatoriální rýhou na apikální a antapikální část. Buňky obrněnců mají dva bičíky, z nichž ten delší zajišťuje pohyb.

Některé obrněnky obsahují ve svých buňkách chloroplasty. Výživou jsou chemoheterotrofní nebo mixotrofní. Chloroplasty obrněnek mají hnědou barvu a obsahují chlorofyl a + c2, karoteny a xantofyly. Zásobní látkou obrněnek je škrob.

Povrch obrněnek pokrývá vrstva plochých měchýřků, které jsou uložené pod plazmatickou membránou. Tyto měchýřky jsou buď zaplněny tekutinou, nebo obsahují celulózní destičky, které tvoř pancíř. Poloha destiček je pak stěžejní pro určení jednotlivých druhů.

Většina obrněnek žije v mořích a mnoho druhů j toxických. Při jejich přemnožení způsobují toxicitu mořských bezobratlých živočichů a ohrožují populace ryb. Konzumace takto napadených ryb může být pro člověka nebezpečná. Sladkovodní obrněnky žijí v tůních, rybnících a přehradách.

Kmen výtrusovci

Tato skupina obsahuje hlavně cizopasníky (parazity). Jedná se o parazity bezobratlých živočichů i obratlovců. Potravu přijímají celým povrchem těla. Ve špičce buňky infekčního stádia najdeme organelu zvanou apax, která slouží k přichycení a pronikání do tkání a buněk hostitele.

Výtrusovci se vyznačují složitým životním cyklem, který začíná nepohlavním množením. Při něm dochází k rozpadu tzv. schizogonií a vzniká několik set jedinců najednou. Poté následuje pohlavní rozmnožování. Střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování nazýváme rodozměna (metageneze).Různá stádia pak mohu mít v rámci cyklu několik rozdílných hostitelů. Toto střídání hostitelů je velmi výhodné pro přežití a rozšiřování parazita.

Příkladem výtrusovců mohou být hromadinky, jejichž tělo se skládá ze dvou částí a při jejich pohlavním rozmnožování dochází ke splynutí dvou jedinců a vytvoří tzv. syzygii. Hromadinky napadají členovce (např. šváby, nebo některé brouky), či parazitují na žížalách.

Dalším zástupcem výtrusovců je kokcidie jaterní. Kokcidie napadá buňky žlučvodů u králíků a zajíců. Infekce kokcidií většinou končí smrtí hostitele (především pak u mláďat). K infekci dochází konzumací trusu nakažených zvířat, který obsahuje spory kokcidií. Prevencí tak je ztížení přístupu k trusu jiných jedinců a hygiena chovu (např. odstraňování trusu nebo desinfekce).

Mezi výtrusovce patří také krvinkovky, které parazitují v červených krvinkách obratlovců (včetně člověka) a způsobují malárii. Malárie zachvátí až 400 milionů lidí ročně. Člověk v tomto případě funguje jako mezihostitel, kde se krvinkovky množí a v pravidelných intervalech napadají červené krvinky. Napadené krvinky se rozpadají a dochází tak k dalšímu množení parazita (to způsobuje horečnaté stavy). Hlavním hostitelem pak je komár (hlavně z rodu Anopheles), který je zároveň také přenašečem.

Častým parazitem člověka z kmene výtrusovců je také toxoplasma gondii. Ta ihned po infekci vyvolává poměrně nenápadné onemocnění podobné chřipce a poté přechází do latentního (zjevně se neprojevujícího) napadání nervové soustavy. U těhotných žen může toxoplasma negativně ovlivnit nervovou soustavu plodu. Do těla člověka se toxoplasma dostává z různých obratlovců, hlavně savců.

Kmen nálevníci

Nálevnící jsou jednobuněční prvoci, kteří se pohybují pomocí brv. U některých druhů se brvy přeměnily a získaly speciální funkci podle účelu. Nálevníci mají ve svých buňkách dvě jádra, která jsou funkčně a někdy i morfologicky odlišná. Jedno jádro je vegetativní a druhé je generativní (má rozmnožovací funkci). Při pohlavním rozmnožování dojde k výměně části generativního jádra mezi dvěma jedinci. Následně se každý jedinec dvakrát nebo třikrát rozdělí.

Nálevníci se živí drobnými organismy (nejčastěji bakteriemi). Tyto drobné organismy si nálevníci nahání svými brvami k buněčným ústům. Pohlcený organismus pak putuje buněčným hltanem do slepého konce. Tam se vytvoří potravní vakuola, která se odškrtí a putuje buňkou po určité dráze a přitom uvolňuje živiny. Nestrávené zbytky jsou vyvrhovány ven z buňky na určitém místě, tzv. buněčné řiti. U nálevníků najdeme také pulzující vakuoly, které dříve sloužili k osmoregulaci, ale potupně se přidala i vylučovací funkce.

Nálevníci se odlišují především na základě stavby buněčných úst. Např. u rodu vpíjenka najdeme do kužele protáhlá buněčná ústa, kterými napadá jiné prvoky a vysává je.

Jednoduchá ústa má např. kožovec rybí, který je parazitem ryb. Způsobuje kožní onemocnění, které je při přemnožení smrtelné.

U rodu rournatky najdeme zvláštní uspořádání povrchových struktur. Na těchto strukturách se vytváří trubicovité útvary, kterými vysávají polapenou kořist.

U rodu trepka najdeme složité uspořádání brv kolem buněčných úst. Těmi chytají kořist a vhání ji do buněčných úst.

Řád kruhoústí peritrichoda žije většinou přisedle a z toho důvodu má kolem buněčných úst vytvořen věnec brv, kterým chytá kořist. Jejich buňka je k podkladu přichycena vláknem a v případě ohrožení stahuje těsně k podklad celou buňku. Současně také zatahuje i věnec brv kolem úst. Tito nálevníci žijí samostatně (př. vířenka) nebo vytváří kolonie (př. keřenka).

Do kmenu nálevníků patří také největší prvok vůbec – plazivka, který má velmi komplikovaný příústní aparát.

Bachořci jsou skupina nálevníků, kteří žijí symbioticky v žaludku přežvýkavců. Tato skupina se vyznačuje redukovaných systémem brv a silnou pelikulou.