UČÍME SE BIOLOGII

Uvedený systém bakterií rozděluje bakterie podle výrazných fenotypových znaků. V popisu fenotypových znaků se zdůrazňují jak morfologické znaky, tak jejich fyziologie, především pak metabolismus a vztah bakterií k vlivům prostředí.

• Gramnegativní bakterie s buněčnou stěnou
• Grampozitivní bakterie s buněčnou stěnou
• Bakterie bez buněčné stěny

Gramnegativní bakterie s buněčnou stěnou

Gramnegativní bakterie jsou takové, jejichž buněčná stěna stabilně neváže Gramovo barvivo (krystalovou violeť). Po přidání tohoto barviva se tyto bakterie jeví jako světle růžové a ne modrofialové, jak by po obarvení správně měly.

Gramnegativní bakterie mají obvykle tvar koků, tyček, zakřivených tyček nebo spiril. Rozmnožují se binárním dělením, některé pak pučením nebo mnohonásobným dělením. Pohybují se různě nebo jsou nepohyblivé. Co se výživy týče, jsou autotrofní i heterotrofní, ať už fototrofní nebo chemotrofní. Jsou aerobní, anaerobní nebo fakultativně anaerobní. Některé gramnegativní bakterie jsou parazitické.

Systém gramnegativních bakterií je složitý, proto si uvedeme jen některé skupiny s pár zástupci.

Spirochéty

Spirochéty se pohybují pomocí plazmatické membrány. Jsou volně žijící nebo sdruženy s hostitelem. Tím hostitelem může být živočich, členovec nebo i člověk. Některé druhy spirochét jsou parazitické. Patří sem:

• borrelia recurrentis – původce návratné horečky
• borrelia burgorferi – způsobuje lymskou boreliózu (přenášena klíšťaty, ale i mouchami a krvesajícím hmyzem)
• treponema pallidum – původce syfilis (přenášena pohlavním stykem)
• druhy rodu leptospira jsou původci zoonóz (choroby zvířat přenosné na člověka), které jsou souhrnně označované jako leptospirózy

Spirily

Spirily se pohybují pomocí polárních bičíků. Vyskytují se v půdě, sladké i mořské vodě, na kořenech rostlin, ve střevech nebo v ústní dutině lidí a zvířat. Některé z nich jsou pro člověka a zvířata patogenní

Gramnegativní aerobní tyčky a koky

Najdeme je v půdě, sladkých i mořských vodách, na kořenech rostlin, ve střevech nebo v ústní dutině člověka i zvířat. Velká spousta z nich je patogenních. Patří sem např.:

• bordetella pertussis – způsobuje černý kašel
• legionella pneumophila – způsobuje legionářskou nemoc (bolest svalů, suchý kašel, horečka)
• neisseria gonorrhoae – původce kapavky
• pseudomonas aeruginosa – způsobuje pneumonii (zánět plic)

Fakultativně anaerobní gramnegativní bakterie

Vyskytují se volně nebo v asociaci se zvířetem, člověkem i rostlinou. Některé druhy jsou patogenní. Můžeme je zařadit do několika čeledí:

• čeleď enterobacteriaceae
  • enterobacter aerogenes – původce meningitidy
  • escherichia coli – v tlustém střevě (nezpůsobuje škodu)
  • druhy salmonella – způsobují salmonelózu
  • salmonella typhi – původce tyfu
  • yersinia pestis – původce moru
• čeleď vibrionaceae
  • vibrio cholerae – původce cholery
• čeleď pasteurellaceae
  • hemophilus influenzae – původce chronické bronchitidy

Rickettsie a chlamydie

Jedná se o parazity obratlovců a členovců.

• rickettsia prowazekii – způsobuje epidemický skvrnitý tyfus
• chlamydia psittaci – způsobuje psitakózu neboli papouščí nemoc (infekční onemocnění exotických ptáků přenosné na člověka)

Oxygenní fototrofní bakterie

Tyto bakterie obsahují chlorofyl a využívají světlo jako jediný zdroj energie. Patří sem cyanobakterie (sinice) nebo prochlorofyta.

Sinice

Vyznačují se schopností fotosyntézy, při které se vytváří kyslík stejně jako při fotosyntéze u rostlin. Obsahují chlorofyl a a fykobiliny (všechny sinice obsahují fykocyanin – modrý, naopak fykoerytrin – červený obsahují jen některé sinice). Obsahují také karotenoidy – žlutá a oranžová barviva. Jedná se o autotrofní bakterie.

Některé druhy sinic mají speciální buňky:

• heterocysty – mají modifikované tylakoidy a chybí jim schopnost fotoautotrofie, ale naopak jsou schopny vázat vzdušný dusík
• akinety – jsou to tzv. Kklidové buňky se silnou buněčnou stěnou, pomáhají sinicím přežít nepříznivé podmínky a jsou schopny vytvářet heterocysty

Některé druhy sinic jsou pohyblivé. Tento pohyb pak funguje na principu klouzání nebo plazení po povrchu substrátu. Sinice se v přírodě vyskytují velmi hojně. Obvykle je najdeme v prostředí s teplotním rozmezí od 2°C (v antarktických jezerech) až do 74°C (v horkých pramenech). Můžeme je najít jak ve sladkých vodách tak i v mořích. Ve vodě se vyskytují buď v podobě planktonu (pasivně se vznášející ve vodě), nebo v podobě bentosu (žijící u dna).

V některých sladkých vodách, které obsahují fosfáty a nitráty se mohou v létě sinice masivně množit a v takovém případě vytváří tzv. vodní květ na hladině. Některé sinice žijí v symbióze s rozsivkami, houbami, lišejníky nebo játrovkami.

Podle morfologických vlastností rozdělujeme sinice do 5 skupin:

• chrookokální sinice – jednobuněčné sinice ve tvaru koků nebo tyček
• pleurokapsální sinice – jednobuněčné sinice, které se množí mnohonásobným rozdělením uvnitř mateřské buňky (vzniká několik dceřinných buněk, které jsou potom přes buněčnou stěnu – rupturu – vypouštěny ven)
• vláknité sinice bez heterocyst – dělí se v jednom směru a nevytváří heterocysty ani akinety
• váknité sinice tvořící heterocysty – dělí se v jednom směru a vytváří heterocysty a akinety
• vláknité sinice dělící se ve více rovinách a tvořící heterocysty

Grampozitivní bakterie s buněčnou stěnou

Buněčná stěna těchto bakterií stabilně váže Gramovo barvivo a po obarvení se tak jeví modrofialově. Buňky grampozitivních bakterií jsou buď koky, tyčky nebo mají vláknitý tvar. Grampozitivní bakterie se dají rozdělit do několika skupin, které se dají dál členit. V tomto článku si představíme jen některé skupiny s pár zástupci.

Grampozitivní koky

Vyskytují se v párech (diplokoky), tetrádách nebo shlucích (stafylokoky)

• staphylococcus aureus – původce několika druhů infekcí
• streptococcus pneumoniae – původce pneumonie a hnisavé meningitidy

Grampozitivní tyčky

• clostridium tetani – způsobuje tetanus
• clostridium botulinum – způsobuje botulismus (otrava botulotoxinem)

Grampozitivní nesporolující tyčky nepravidelného tvaru

• bifidobacterium – vyskytuje se v ústní dutině a ve střevech teplokrevných živočichů

Mykobakterie

• mykobacterium tuberculosis – původce tuberkulózy (TBC)

Bakterie bez buněčné stěny

Tyto bakterie nemají buněčnou stěnu a jsou ohraničeny jen plazmatickou membránou. Ke svému růstu potřebují cholesterol nebo vyšší karboxylové kyseliny. Jsou saprofytické nebo parazitické a řada z nich je patogenních. Způsobují nemoci u člověka, rostlin i živočichů.