UČÍME SE BIOLOGII

Tři domény života

Všechny buněčné živé soustavy se klasifikují do tří domén. Doména je hierarchicky nejvyšší taxon, který je založen na molekulární evoluci (konkrétně na analýze sekvencí rRNA ribozomů). Analýza těchto sekvencí vedla k závěru, že prokaryota i eukaryota se vyvinula z hypotetického univerzálního předka tzv. progenota. Od univerzálního předka se odvinuly základní evoluční linie (větve) organismů, které jsou vyjádřené univerzálním fylogenetickým stromem. Díky tomu můžeme vytyčit 3 základní domény.

• Bakteria
• Archea
• Eukarya

Doména Bakteria

Bakterie jsou jednobuněčné organismy s prokaryotickým typem buňky. Základem buněčné stěny bakterií je murein a vazba mezi lipidy a karboxylovými kyselinami v cytoplazmatické membráně je esterového charakteru. Geny bakterií neobsahují introny. Při syntéze polypeptidového řetězce se první syntetizuje aminokyselina N-formylmetionin. Rozmnožování bakterií je nepohlavní. Výživa je autotrofní nebo heterotrofní (chemoautotrofní/chemoheterotrofní i fotoautotrofní/fotoheterotrofní).

Doména Archea

Archea jsou jednobuněčné organismy s prokaryotickým typem buněk. Buněčná stěna archeí nikdy neobsahuje murein (narozdíl od bakterií). Vazba mezi lipidy a karboxylovými kyselinami v plazmatické membráně má éterovou povahu (nikoli esterovou jako u bakterií). Geny obsahují introny. Při syntéze polypeptidového řetězce se nejprve syntetizuje metionin (stejně jako u eukaryot). Rozmnožování je nepohlavní. Výživa je chemoautotrofní nebo chemoheterotrofní.

Doména Eukarya

Charakteristika této domény je shodná s charakteristikou eukaryotické buňky. Geny eukaryí se dělí na geny bez intronů a na geny obsahující introny. Při syntéze polypeptidového řetězce se jako první aminokyselina syntetizuje metionin na cytoplazmatických ribozomech a na ribozomech mitochondrií a plastidů je to formylmetionin. Roznožování je nepohlavní ale i pohlavní. Výživa je chemoheterotrofní u živočichů a u rostlin fotoautotrofní.

Vědecké názvosloví

Každá lidská etnická skupina si vytvořila své národní názvosloví = nomenklaturu. Nomenklatura vznikala buď spontánně nebo se snaží kopírovat vědeckou nomenklaturu, která je latinská a mezinárodně srozumitelná.

Vědecká nomenklatura se řídí několika principy (např. názvy jsou latinské, nebo se s nimi zachází tak, jakoby byly latinské – bez diakritiky; jsou jednoslovné, dvouslovné nebo trojslovné; platný/správný název taxonu je ten nejstarší, řádně uveřejněný název).

Hierarchická klasifikace

Hierarchická klasifikace je soustava kategorií různé úrovně, do kterých zařazujeme konkrétní pojmenované taxony. Taxon nadřazené kategorie obsahuje jeden nebo víc taxonů podřazené kategorie. Podřazený taxon může v dané klasifikaci patřit vždy pouze do jediného nejblíže nadřazeného taxonu (např. určitý druh smí být zařazen do jediného rodu). Hierarchická klasifikace vznikla dlouhým, ne úplně racionálním vývojem a udržuje se spíše kvůli tradici.

Doména -> říše -> kmen -> oddělení -> třída -> řád -> čeleď -> rod -> druh

Př. štika obecná má taxonomické zařazení:

doména: eukarya -> říše: živočichové -> kmen: strunatci -> podkmen: obratlovci -> třída: ryby -> podtřída: paprskoploutvé -> řád: štikotvární -> čeleď: štikovití -> rod: štika -> druh: štika obecná