Prokaryotická a eukaryotická buňka

Prokaryotický typ buněk

Struktura prokaryotické buňky je rozlišena na prokaryotické jádro (nukleoid), cytoplazmu a plazmatickou membránu.

Základním znakem prokaryotického jádra je to, že od cytoplazmy není odděleno membránou a nedělí se mitoticky. Nukleoid je tvořen jednou molekulou dvoušrobovice DNA, která zároveň představuje chromozom prokaryotické buňky. DNA je u většiny prokaryot kružnicová. Nukleoid neobsahuje introny a na mRNA již v průběhu transkripce nasedají ribozomy. Plazmid (útvar tvořený DNA nesoucí doplňující genetické informace) může přecházet do jiných bakterií (přenos rezistence proti antibiotikům).

Buněčná stěna většiny prokaryot má základní složku peptidoglykan murein. Dlouhé disacharidové a kratší peptidové řetězce buněčné stěny vytvářejí mřížku. Buněčná stěna zajišťuje tvar bakterií, umožňuje jim přežití v hypotonickém prostředí a umožňuje výměnu látek s okolím.

Vnitřek buňky není rozdělen na prostorově vymezené kompartmenty (oddělení nebo organely). V prokaryotických buňkách nenajdeme mitochondrie ani plastidy. Ribozomy prokaryotických buněk najdeme pouze v cytoplazmě.

Pohyb prokaryotické buňky zajišťuje jednoduchý prokaryotní bičík nebo příchytná vlákna. Rozmnožují se nepohlavně pomocí buněčného dělení.

Organismy, které mají prokaryotickou buňku označujeme jako prokaryota a řadíme mezi ně archea, bakterie a sinice.

Eukaryotický typ buněk

Podobně jako prokaryotická buňka, tak i eukaryotická buňka se dá rozdělit na jádro, cytoplazmu a plazmatickou membránu. Eukarytické buňky jsou mnohem větší než buňky prokaryotické a také mají dokonaleji vyvinuté a komplikovanější vnitřní uspořádání.

Jádro eukaryotické buňky je tvořeno chromatinem (komplex dvoušroubovice DNA, histonů a proteinů) a je ohraničeno jadernou membránou. Jádro se dělí mitoticky, což zajišťuje rozdělení chromozomů do dceřinných buněk. Chromozomy obsahují lineární dvoušroubovici DNA.

Vnitřek buňky je rozdělen do jednotlivých oddílů (kompartment neboli organel). Organely jsou nitrobuněčné struktury, díky nimž můžou eukaryotické buňky provádět řadu specifických funkcí. Organely také zajišťují koordinaci chemických procesů v buňce. Obvykle jsou uloženy v cytoplazmě, která vyplňuje vnitřní prostor buňky kolem jádra.

Všechny eukaryotické buňky obsahují mitochondrie. Rostlinné buňky obsahují navíc od živočišných ještě plastidy (především chloroplasty). Ribozomy se v eukaryotické buňce nacházejí v cytoplazmě, mitochondriích i plastidech.

Organismy, které mají eukaryotický typ buňky, označujeme eukaryota.

Organely eukaryotických buněk jsou více popsán v článku o Buněčná struktura.

Napsat komentář