Existují různé kategorie živých soustav. Za základní kategorii považujeme jedince, tzn. jednotlivé organismy. Jedinec (organismus) je živá soustava, která vykonává všechny základní biologické funkce a díky tomu je schopen samostatného života. Patří sem jak jednobuněčné, tak i mnohobuněčné organismy. Geneticky příbuzné organismy se sdružují do populací a soubor geneticky příbuzných populací tvoří druh. S určitými výhradami řadíme mezi živé soustavy i viry, protože se vyznačují některými vlastnostmi charakteristickými pro živé soustavy. Obecná charakteristika živých soustav musí zahrnovat vlastnosti společné všem živým soustavám, nejen vlastnosti, které jsou typické jen pro konkrétní organismy.
Vlastnosti charakterizující živé soustavy
Přítomnost nukleových kyselin a proteinů jako hlavních molekulárních složek ve všech živých soustavách
Význam nukleových kyselin a proteinů vyplývá z toho, že se mezi nimi vyvinuly vztahy, kterými jsou zajišťovány základní funkce živých soustav (přeměna látek = metabolismus a samotné rozmnožování)
Všechny živé soustavy jsou vysoce organizovány a uspořádány stupňovitě (hierarchicky)
Tzn. Atomy -> molekuly -> makromolekuly -> nadmolekulární komplexy -> buněčné organely -> buňky -> tkáně -> orgány -> orgánové soustavy -> organismus
Všechny živé soustavy jsou z termodynamického hlediska otevřené
Znamená to, že všechny živé soustavy si se svým okolím vyměňují látky, energii i informace.
Všechny živé soustavy se vyznačují schopností samoregulace
To znamená, že pochody uvnitř živých soustav jsou v závislosti na vnějším prostředí regulovány systémem zpětných vazeb a jinými mechanismy.
Všechny živé soustavy se vyznačují metabolismem
Metabolismus je v jednoduchosti přeměna látek. Jedná se buď o rozklad složitějších látek na látky jednoduché (katabolismus), nebo o syntézu jednodušších látek na látky složitější (anabolismus).
Všechny živé soustavy se vyznačují autoreprodukcí a schopností se vyvíjet
To znamená, že všechny živé soustavy jsou schopny se rozmnožovat. Rozlišujeme vývoj individuální = ontogenetický a vývoj druhový = fylogenetický.
Všechny živé soustavy můžeme na základě jejich struktury rozdělit do dvou hlavních skupin.
- Buněčné organismy = organismy
- Nebuněčné živé soustavy
Kromě toho, že se obě skupiny liší svou strukturou i morfologií, tak hlavním rozdílem je to, že buněčné živé soustavy jsou organismy, které se vyznačují všemi základními životními funkcemi a jsou schopny všech toků genetické informace (replikace, přenos a přepis). Zároveň také obsahují všechny složky potřebné k přenosu a přepisu genetické informace => fungují samostatně (autonomně).
Nebuněčné živé soustavy
K nebuněčných živým soustavám řadíme viry, viroidy a virusoidy. Od buněčných živých soustav se liší tím, že v přenosu genetické informace jsou v různé míře závislé na hostitelských buňkách. V přepisu genetické informace jsou pak nebuněčné živé soustavy úplně závislé na hostitelských buňkách. Syntéza nových virových proteinů, ke které dochází po infekci hostitelské buňky, je úplně závislá na translačním (přepisovém) systému hostitelské buňky. Viry tak můžeme chápat jako nukleoproteinové částice, které se vyznačují schopností infikovat hostitelské buňky a v nich se množit.
Buněčné soustavy
Mezi buněčné soustavy řadíme všechny organismy (jak jednobuněčné, tak i mnohobuněčné). Buněčné soustavy jsou samy schopné přepisu genetické informace. Podle povahy vnitřní struktury rozlišujeme dva základní typy buněk – prokaryotická buňka (prokaryota) a eukaryotická buňka (eukaryota).
UČÍME SE BIOLOGII 
Napsat komentář